Ve verších 4:1 až 11 v křesťanské knize Matouš se píše -

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby. On však odpověděl: Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen! Ježíš mu pravil: Je také psáno: Nebudeš pokoušet Věčného, Boha svého. Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět. Tu mu Ježíš odpoví: Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Věčnémuu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

Stejné téma se objevuje i ve verších 4:1 až 13.

Čtenář si jistě všimne, že v tomto příběhu o pokoušení Ježíše Satanem, není Ježíš vtělením Boha nebo samotným Bohem.