27. Boží sliby Židům byly podmíněné (Jer 18:7)
Jeremiáš 18:7 - Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím.
Na základě tohoto a následujících veršů došli křesťané k závěru, že Židé marně očekávají naplnění těch slibů, které odkazují na jejich příznivou budoucnost.
Říkají nám (Židům), že naše naděje nemohou být naplněny, neboť jsme jednali hříšně, hříšně v očích Věčného, a že všechny sliby proroků, ať již slibující odměnu či trest, byly myšleny podmíněně.
Všemohoucí rozhodl o příznivé budoucnosti národů a jednotlivců, a jestliže se národy či jednotlivci, svými zlými činy, stanou nehodnými této přízně, bude jim odepřena, a Všemohoucí nahradí zamýšlené dobro zlem, a když se národy nebo jednotlivci začnou opět kát a napraví se, hrozící trest bude zrušen, a získají místo trestu přízeň, tak jako to potvrzuje příběh Jonáše v Ninive.
Křesťané proto vykládají výše uvedený verš Jeremiáše tímto způsobem:
V jedné chvíli rozhodnu o zničení národa nebo království, apod. Když ale národ nebo království změní své chování, zastavím hrozící zničení. V jiné chvíli rozhodnu o udělení přízně, když mě ale lidé začnou urážet a budou neposlušní, odvolám své výnosy o milosti.
Všemohoucí čas od času uvolní Izrael ze jha tyranie jeho nepřátel.
Posílá Izraeli varování za varováním skrze Své proroky, aby Izrael přiměl přestat následovat své zkažené srdce a přiměl Izrael k poslušnosti a dodržování přikázání a zákonů Božích.
Izraelité ale vždy když pocítí Věčného pomoc, zatvrdí opět svá srdce, a přestanou poslouchat Všemohoucího.
To přinutilo Věčného, aby je nenáviděl a zcela je zavrhnul, a již nikdy jim neprojevil svou přízeň.
To podle křesťanů potvrzuje verš 17:20 Druhé knihy Královské - Proto Věčný všechno potomstvo Izraele zavrhl, pokořil je a vydal je do rukou plenitelů, až je vůbec od sebe odmrštil.
Podle křesťanů to potvrzuje i verš 15:1 knihy Jeremiáš - I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde!
Vyvrácení:
Je lživé tvrdit, že my Židé čekáme na naplnění Božích příslibů tak dlouho, pouze proto, že jsme nepřestali konat zlé skutky a proto, že pácháme hříchy jako zvrácení lidé, a že očekáváme odměnu jako bychom byli pravověrní a horliví služebníci Boží.
Každý takový předpoklad je nám cizí.
Věříme s neotřesitelnou důvěrou, že jednoho dne přilneme celým svým srdcem k Bohu, a že Všemohoucí bude vůči nám milosrdný a naplní všechny velkolepé předpovědi proroků.
Věříme ve slova vyslovená ve verších 4:30-31 v Páté knize Mojžíšově -
Ve svém soužení, až tě v posledních dnech toto všechno stihne, navrátíš se k Věčnému, svému Bohu, a budeš ho poslouchat. Vždyť Věčný, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou.
Můžeme také poukázat na verše 30:1-8 ve stejné knize -
Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, a ty si to vezmeš k srdci, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Věčný, tvůj Bůh, a navrátíš se k Věčnému, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, změní Věčný, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Věčný, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Věčný, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Věčný, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce. Věčný, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Věčného, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. Všechny tyto kletby pak vloží Věčný, tvůj Bůh, na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávistně pronásledovali. Ty budeš opět poslouchat Věčného a dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím.
Proroci také ohlásili naší budoucí věrnost Bohu, a naplnění jejich proroctví bude závislé na našem úplném pokání.
A jak se dočteme ve verši 44:22 v knize Izajáš -
Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím.
A také verš 3:14 v knize Jeremiáš říká -
Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Věčného, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.
A také verš 33:11 v knize Ezechiel -
Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Věčného, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?
Podobně se vyjadřuje ve verších 14:2-3 i kniha Ozeáš -
Navrať se, Izraeli, k Věčnému, svému Bohu, neboť jsi upadl pro svoji nepravost. Vezměte s sebou tato slova, obraťte se k Věčnému, řekněte mu: Promiň nám všechnu nepravost, přijmi nás laskavě, když chceme oběti býčků nahradit svými rty.
Zachariáš zase ve verši 1:3 říká -
Řekni jim tedy: Toto praví Věčný zástupů, obraťte se ke mně, je výrok Věčného zástupů, a já se obrátím k vám, praví Věčný zástupů.
Ve stejném smyslu se vyjadřuje ve verši 3:7 i Malachiáš -
Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Věčný zástupů.
O podobné pasáže není nouze ani u jiných proroků, také oni se snaží prokázat, že pokání je základní podmínkou, na která závisí všechny naše naděje, neboť žádný člověk se nedokáže zcela vyhnout páchání hříchů.
Jak se dočteme ve verši 7:20 v knize Kazatel -
Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
Proto nás náš laskavý Vládce učí o významu pokání, a také způsobům jak se vyhnout nástrahám nemravnosti.
Král David se dopustil mnoha přestupků, ale upřímně se podřídil Božímu trestu, proto mu byly odpuštěny jeho hříchy a jeho dobré skutky byly přijaty ve prospěch jemu i jeho potomstvu.
Jak se dočteme ve verši 37:35 v knize Izajáš -
Budu štítem tomuto městu, zachráním je kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku.
Král Menaše je dalším příkladem odpuštění, kterého dosáhl díky upřímného pokání, a to i přesto, že předčil své předchůdce v hanebnosti svého chování, Věčný přijal jeho lítost a znovu jej dosadil na jeho trůn.
To vše je důvodem výše popsaného vykladu verše - Jednou promluvím ….
Náprava chování Izraele je jedinou podmínkou pro únik před trestem, proto prorok Jeremiáš pokračuje ve verši 18:11 v Božském poselství následujícím způsobem -
A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Věčný: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.
Nemůžeme si ale myslet, že bychom měli za naše hříchy trpět méně, než trpěli naši předkové za hříchy své.
Naopak, jsme napomínáni, abychom se vyhýbali hříchům stejně, jako byli napomínáni naši předkové, a když nás zradí naše slabá lidská přirozenost a my budeme hřešit, je naší povinností upřímně se kát, neboť jedině tak nás Věčný přijme a uvrhne naše hříchy do propasti zapomnění.
Jak se dočteme ve verši 18:21 v knize Ezechiel -
Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře.
Můžeme zde také zmínit, že mnoho Božských předpovědí a slibů, které mají radostný charakter, nebylo dáno podmíněně, ale ve formě neodvolatelné přísahy, například verše 36:7 až 12 v knize Ezechiel -
Proto praví Panovník Věčný toto: Zvedám svou ruku k přísaze: Vskutku, pronárody okolo vás ponesou svou hanbu. A vy, izraelské hory, vyženete své větvoví a ponesete své plody mému izraelskému lidu; jeho příchod je blízko. Vždyť já jsem s vámi, obrátím se k vám a budete obdělávány a osívány. A rozmnožím na vás lidi, celý izraelský dům se vším všudy, města budou osídlena, a co je v troskách, bude vystavěno. Ano, rozmnožím na vás lidi i dobytek, rozmnoží a rozplodí se, osídlím vás jako za vašich dávných časů. Budu ještě štědřejší než ve vašich počátcích. I poznáte, že já jsem Věčný. Uvedu na vás lidi, Izraele, svůj lid, a ten vás obsadí, stanete se jejich dědictvím a nebudete je už připravovat o děti.
Všemohoucí nám skrze Ezechielovo proroctví říká, že obnoví původní prosperitu Svaté Země, a dokonce navýší Svou štědrost tím, že nebude pohlcovat Izrael - obyvatele Svaté Země.
Odpůrce nemůže namítat a tvrdit, že proroctví jsou pouze podmíněná, neboť jsou vyjádřena formou přísahy, zvednutou rukou, bez jakékoli podmínky.
Jak je psáno ve verši 32:40 v Páté knize Mojžíšově -
Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky!
Stejně tak není možné tvrdit, že se toto ujištění týká pouze odchodu Izraele z Babylónu, neboť v té době Věčný nevyvedl Izrael do vlastního dokonalého státu, ani se do své země nemohl vrátit celý Izrael, deset kmenů se vrátit nemohlo, vrátit se mohlo pouze 42 360 příslušníků kmene Juda a Benjamin.
Izrael nebyl dokonce ani ušetřen útrap, tak jak tomu bude v době budoucího vykoupení, tak jak to zcela jasně popisuje výše uvedené proroctví i jiná proroctví, například verše 36:22 až 28 v knize Ezechiel.
Ve skutečnosti hovoří celá závěrečná část kapitoly bezpodmínečným tónem.
A to je zcela přirozené, neboť když Všemohoucí vnuknul proroctví týkající se slávy Jeho Jména, není naplnění tohoto proroctví spojeno s žádnou podmínkou.
Máme k dispozici další podobné verše obsahující ničím nepodmíněná ujištění, například verše 54:9 a 10 v knize Izajáš -
Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Věčný, tvůj slitovník.
Tak zjistíme ve verších 62:8 až 9 v knize Izajáš -
Věčný přisáhl svou pravicí, svou mocnou paží: Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, pro který jsi namáhavě pracovala. Co kdo sklidí, bude též jíst a bude chválit Věčného, a kdo budou sbírat hrozny, budou z nich pít víno na mých svatých nádvořích.
A také ve verších 31:35 až 37 v knize Jeremiáš -
Toto praví Věčný, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Věčný zástupů: Jestliže přestanou tato ustanovení přede mnou platit, je výrok Věčného, také potomstvo Izraele nebude přede mnou už ani pronárodem po všechny dny. Toto praví Věčný: Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, i já zavrhnu všechno potomstvo Izraele kvůli všemu, čeho se dopustili, je výrok Věčného.
Když náš protivník vezme v úvahu všechny zmíněné verše, jak může tvrdit, že Všemohoucí zavrhne Izrael, a že se Izraele zřekne, a že již nevykoupí Svůj lid ze zajetí?
Zcela jistě k obnově dojde, pak nás již Jeho hněv nenavštíví, a již nebude přerušena Jeho Laskavost ani Jeho smlouva míru, a již nás nezavrhne a již nebude bránit obnovení národa.
Naše minulé hříchy již nebude potřeba připomínat, neboť nám Bůh odpustí všechny naše minulé chyby a hříchy.
Proto Jeremiáš v proroctví ve verši 31:34 přímo zmiňuje Jménem Věčného -
Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.
To nevyvrací ani verš 17:20 v Druhé knize Královské -
Proto Věčný všechno potomstvo Izraele zavrhl, pokořil je a vydal je do rukou plenitelů, až je vůbec od sebe odmrštil.
Toto zavržení je pouze dočasným trestem omezeným dobou vyhnanství, ne však konečným a trvalým zrušením prastaré smlouvy.
Jak je psáno ve verši 26:4 v Třetí knize Mojžíšově -
Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat a zrušit svou smlouvu s nimi. Já jsem Věčný, jejich Bůh.
Doba přerušení je stanovena Všemohoucím a pouze On ví, kdy se tyto četné tresty rozhodne ukončit a odstranit vše nevhodné a nežádoucí.
Jak je psáno v knize Izajáš ve verších 1:25 a 26 -
Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny. A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvé rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným.
Podobně jako proroctví ve verši 22:15 v knize Ezechiel -
Rozptýlím tě mezi pronárody, rozpráším tě po zemích a dokonale tě zbavím tvé nečistoty.
To vše dokazuje, že důvodem našeho vyhnanství je naše očista od nedokonalostí a naše osvobození od znečištění našimi hříchy.
Proto prorok o našem konečném rituálním očištění říká ve verši 4:22 v knize Pláč Jeremiášův -
Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství.
Nyní dokážeme, že proti nám nemůže být použit jako argument ani verš 15:1 z knihy Jeremiáš -
Věčný mi řekl: I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde!
Tato slova byla určena Jeremiášovi poté, co jej Bůh třikrát varoval, aby neprosil jménem kmenů Juda a Benjamín, aby nebyly odvedeny do zajetí stejně jako ostatní kmeny.
Bůh totiž řekl ve verších 7:15-16 Jeremiášovi -
Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo. Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším.
Bůh mu vysvětlil ve verších 17 a 18 důvody, proč nevyslyší jeho přímluvy -
Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi.
Ve stejné knize ve verši 11:11 Bůh říká -
Proto praví Věčný toto: Hle, já na ně uvedu zlé věci, jimž nebudou moci ujít. Budou ke mně úpět, ale já je nevyslyším.
Ve verši 11:13 je zdůrazněn důvod proč Všemohoucí odmítl přijmout Jeremiášovu modlitbu -
Vždyť máš tolik bohů, kolik měst, Judo. A kolik je jeruzalémských ulic, tolik oltářů jste zřídili Ohavě, oltářů pro pálení kadidla Baalovi.
Ve stejné kapitole ve verši 14 Všemohoucí podruhé varuje Jeremiáše, aby neprosil -
Nemodli se za tento lid. Nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet.
Jak by mohl Všemohoucí přijmout prosby o udělení milosti, když pokračovali v hříchu, který způsobil trest, jak by zatvrzelí hříšníci mohli nalézt Jeho milost.
Proto jsou užita slova - budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet.
Trest bude vykonán mečem, morem a hladem.
Jak se dočteme ve verši 14:12 - Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem.
Když si tedy Jeremiáš uvědomil, že jeho modlitby za dům Judy jsou marné, modlil se způsobem popsaným ve verši 14:7 - Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej, Věčný, pro své Jméno.
Prorok končí modlitbu slovy - Ty jsi, Věčný, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás!
Následuje odpověď Všemohoucího -
Toto praví Věčný o tomto lidu: Milují toulky a své nohy nešetří, proto v nich nemá Věčný zalíbení. Bude nyní připomínat jejich nepravost a trestat jejich hřích.
Tím je myšleno - Protože Židé nedůvěřovali v Boha, a raději hledali ochranu u Egypťanů a Asyřanů, aby tak unikli svým nepřátelům, a protože neváhali následovat bezcenné cíle, Bůh je odstraní a vydá je do zajetí jejich nepřátelům.
Předtím, než ale budou odvlečeni do vyhnanství, budou jim jejich nepravosti připomenuty hladem a jejich hříchy mečem a morem.
Poté co prorok zjistil, že jeho lid nemá žádnou naději na vysvobození od na ně uvaleného trestu, následovalo třetí varování Jeremiáše, aby neprosil za vysvobození lidu, jak se dočteme ve verších 14:11 a 12 v knize Jeremiáš -
Věčný mi poručil: Nemodli se za dobro tohoto lidu. Ani když se budou postit, nevyslyším jejich bědování, ani když připraví oběť zápalnou a přídavnou, nenajdu v nich zalíbení. Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem.
Zde se opět objevuje narážka na skutečnost, že modlitby vychází ze zatvrzelých srdcí a jsou pronášeny v době, kdy lid pokračuje ve svých špatnostech.
Tyto verše nám připomínají verše 1:15 a 16 z knihy Izajáš -
Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očistěte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
Uvedené verše dokazují, že modlitby nemohou být přijaty, dokud pokračuje konání zlých skutků; ty způsobují trest, ale modlitby jsou přijaty v případě, že se modlící přestane chovat hříšně.
Zbožný prorok Jeremiáš poté co poznal, že jeho vliv na záchranu hříšníků není dostatečný, požádal ještě jednou Všemohoucího, aby je nezavrhoval kvůli Svému svatému Jménu, neboť Všemohoucí je znám na Zemi jako Bůh Izraele.
Modlil se také ke Všemohoucímu, aby nehanobil a nezatracoval Jeruzalém, který je znám jako sídlo Boží slávy, a také aby nezapomínal na Svou smlouvu, kterou uzavřel s Izraelity, když je vyvedl z Egypta.
Proto ve verši 14:21 Jeremiáš říká -
Neodmítej nás však pro Své Jméno, nenech zhanobit trůn Své slávy. Rozpomeň se a neruš Svou smlouvu s námi.
Poté Věčný odpoví, že modlitba Jeremiášova nezajistí záchranu Izraele před trestem, který vyvolaly jeho nepravosti; a i kdyby Mojžíš a Samuel, kteří jsou nejvýznamnějšími proroky, pozvedli svůj hlas ve prospěch hříšníků, aby tak odvrátili trest mečem, morem a hladověním, nebyla by jejich modlitba vyslyšena.
O tomto Božím rozhodnutí se zmiňují verše 15:1 a 2 v knize Jeremiáš -
Věčný mi řekl: I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde! Až se tě budou ptát: Kam máme odejít?, řekneš jim: Toto praví Věčný: Kdo je určen smrti, propadne smrti, kdo meči, meči, kdo hladu, hladu, kdo zajetí, zajetí.
A tak všichni původci hříchů byli odsouzeni k absolutnímu trestu, zatímco ti, kteří byli svedeni k hříchu, byli odvedeni do zajetí, zachrání si pouze své životy; Věčný se rozhodl nevyhladit je úplně.
Jak je psáno ve verši 5:18 v knize Jeremiáš -
Avšak ani v oněch dnech s vámi neskoncuji docela, je výrok Věčného.
Modlitby Mojžíše nebyly nic platné ani Izraelitům, kteří zhřešili tím, že uctívali zlaté tele, a bouřili se poté, co se zvědové vrátili z průzkumu z pouště v Zemi Zaslíbené; původci hříchu byli potrestáni smrtí, zatímco ti kdo jejich špatný příklad následovali, byli potrestáni mírnějším trestem.
Přímluvy za ty, kteří následovali strůjce hříchu, se ukázaly být marné do doby, než byli strůjcové odstraněni mečem, morem a hladomorem.
Ale jakmile byl nezbytný trest nad strůjci vykonán, odpykali si zbývající hříšníci své hříchy utrpením, které je čekalo ve vyhnanství, On je pak milostivě přijme v době obnovy, a přestože nebudou zcela očištěni od svých hříchů, On se nad nimi slituje pro Své Jméno, jak je psáno ve verši 12:22 v První knize Samuelově -
Věčný pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid.
To samé řekl ve verších 48:9 až 11 i Izajáš -
Zdržoval jsem svůj hněv pro Své Jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být Mé Jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.
Obnovení Svatého Města je pobídkou, abychom se radovali z toho, že jsme Jeho lidem.
Jak je psáno ve verši 62:1 v knize Izajáš -
Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása.
Všemohoucí nikdy nezruší Svou smlouvu uzavřenou s našimi předky.
Jak je psáno ve verši 26:44 v Třetí knize Mojžíšově -
Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat a zrušit svou smlouvu s nimi. Já jsem Věčný, jejich Bůh.
Tento slib se opakuje ve verši 16:60 v proroctví Ezechielově -
Avšak rozpomenu se na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a ustavím s tebou smlouvu věčnou.
A také ve verších 16:62 a 63 -
Já ustavím svou smlouvu s tebou. I poznáš, že já jsem Věčný, a budeš si to připomínat a stydět se a už neotevřeš ústa pro svou hanbu, až tě smířím se sebou přes všechno, co jsi páchala, je výrok Panovníka Věčného.
Poslední citace jasně dokazuje, že i když jsme se vzpírali Bohu, On nám odpustí ze Své vlastní vůle a pro Svou smlouvu.
Slíbená přízeň nám nebude odepřena a my překonáme všechna utrpení; budeme ve stanovený čas opět zasazeni do naší půdy a budeme se těšit z přízně Všemohoucího, a On naplní slib daný ve verši 32:41 v knize Jeremiáš -
Budu se z nich veselit, z celého srdce a z celé duše prokazovat dobro; v té zemi je opravdu zasadím.
Tak můžeme dokázat, že útrapy budou nakonec nahrazeny výhodami.