Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. Trpící služebník Ježíš (Iz 52-53)

perek_kb.jpg

Kniha Izajáš verš 52:13 - Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. O tomto verši a o verších, které následují až do konce kapitoly 53 křesťané tvrdí, že se jedná o proroctví, ve kterém Izajáš předpovídá Ježíše Nazaretského, o kterém prý Izajáš řekl - zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší - neboť pouze k němu se vztahují slova verše 53:4 - Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Tím se podle křesťanů říká, že svou smrtí zachránil duše z moci Satana.
 
Vyvrácení:
 
Toto tvrzení není pravdivé, neboť Písmo Svaté hlásá: Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se… jak se tedy mohou tato slova týkat Ježíše, kterého křesťané považují za Boha? 
Když se jedná o Božskou Bytost, proč ho prorok označuje jako sluhu?
 
Křesťan může namítnout, že v jeho tělesné podstatě byl označován jako sluha, zatímco v duchovní podstatě byl označován jako Bůh.   
Na obranu proti tomuto tvrzení mohu čtenáře odkázat na kapitolu 10, ve které jsme poskytli souhrn důkazů o nebožskosti Ježíše, a ukázali jsme, že ani autoři křesťanského Zákona nepovažovali Ježíše za Boha, stejně jako je za Boha nepovažoval sám Ježíš.
 
Tato záležitost bude řešena znova v druhé části této práce, kde budeme vyvracet několik důležitých pasáží křesťanského Zákona.
 
Můžeme zde zmínit, že prorocká slova - Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší - nebyla Ježíšem naplněna, neboť byl potupným způsobem odsouzen k smrti, a tak nemohlo být naplněno další Izajášovo proroctví obsažené ve verši 53:10 - Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Věčného - neboť Ježíš neměl žádné potomky.
 
Jeho učedníky nelze považovat za potomky, a i když slovo báním בָּנִים synové lze použít i pro žáky a slovo avot אֲבוֹת pro učitele.
Slovo zera זֶרַע símě se v Bibli užívá výhradně pro biologické potomky.
Stejně tak lze snadno zjistit, že Ježíš nebyl dlouho živ, neboť byl popraven ve věku 33 let.
 
Termín bude dlouho živ nelze vztahovat k Božské Bytosti, neboť dlouhověkost se Boha netýká, ten je Prvotní Příčinou veškeré existence a Jeho existence je věčná.
Kromě toho by nás zajímalo komu je podle křesťanů připisován slib ve verši 53:12 -
 
Proto mu dám kořist mezi mnohými a s mocnými bude dělit kořist.
 
Kdo jsou ti mnozí a mocní, se kterými se bude Ježíš dělit o kořist?
 
A ke komu se vztahují slova - a prosil za provinilce?
 
Byl to Ježíš, podle představ křesťanů Bůh, kdo se modlil za provinilce?
 
Na toto téma, si můžeme položit mnoho podobných otázek, ale nejdříve prozkoumáme skutečný význam této kapitoly.
 
Slova Hle, můj služebník bude mít úspěch ke konci 53 kapitoly, se týkají Lidu Izraele, který stále nese jho zajetí, jednotné číslo je užito i na mnohých jiných místech, například v knize Izajáš ve verších 41:8 a 9 -
 
A ty, Izraeli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, tebe jsem vychvátil z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst, řekl jsem ti: Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.
 
Ve verši 44:21 Izajáš říká -
 
Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut.
 
A ve verši 45:4 -
 
Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal.
 
Podobné užití jednotného čísla najdeme i proroctví Jeremiášově ve verši 30:10 -
 
Ty, Jákobe, můj služebníku, neboj se, je výrok Věčného, neděs se, Izraeli.
 
Podobná vyjádření najdeme i v Žalmech, například ve verši 22 Žalmu 136 -
 
Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
 
Všechny tyto pasáže dokazují, že pojem služebník v jednotném čísle se vztahuje na celý Lid Izraele.
Stejná forma oslovení v jednotném čísle je užita při předání desatera přikázání shromáždění šesti set tisíc osob.
 
Můžeme se zeptat - Jaký je vztah mezi Izraelem a následujícími verši 53:4 a 5 knihy Izajáš -
 
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho modřinami jsme uzdraveni.
 
Lze namítat, že Izraelité v žádném období na sebe nevzali nemoci, bolest a rány jiných národů, a že všechny problémy Izraele jsou způsobeny jejich vlastními hříchy, ne pro hříchy jiných národů.
 
V naší odpovědi na tuto námitku ukážeme, že proroci často užívají různé obrazné výrazy, například nemoci a rány k popisu ponížení a nepřízně.
Například v knize Izajáš ve verších 1:5 a 6 -
 
Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.
 
A ve verši 30:26 -
 
A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Věčný ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.
 
Podobně i v knize Ozeáš ve verši 6:1 -
 
Pojďte, vraťme se k Věčnému, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže.
A také v knize Pláč Jeremiášův 2:13 - Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?
 
A v knize Jeremiáš ve verši 10:19 -
 
Běda mi pro mou těžkou ránu, jsem proboden, raněn. Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.
 
Poté ve verši 10:20 vysvětluje, co ranami a nemocemi myslel -
 
Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána. Moji synové ode mne odešli, nejsou tu. Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.
 
A také ve verši 30:12 -
 
Toto praví Věčný: Nevyléčitelné je tvé poranění, bolestná je tvá rána.
 
Zanedlouho ale utěšuje ve verši 30:17 -
 
Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok Věčného.
 
Prorok pak ve verši 30:18 vysvětluje, v čem vyléčení spočívá -
 
Hle, změním úděl Jákobových stanů, slituji se nad jeho příbytky. Město bude vystavěno na svých sutinách a palác bude obýván podle svého řádu.
 
A ve verších 33:6-8 říká -
 
Hle, jeho ránu zahojím a vyléčím, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy. Změním úděl Judy i úděl Izraele a vybuduji je jako na začátku. Očistím je ode všech jejich nepravostí, jimiž proti mně hřešili, a odpustím jim všechny nepravosti, jimiž proti mně hřešili a jimiž se mi vzepřeli.
 
Ze všech těchto veršů je zřejmé, že Písmo Svaté označuje zajetí jako neštěstí, a dává problémům vyhnanství označení nemocí a ran, zatímco vykoupení, prosperita a vysvobození označuje Písmo Svaté jako vyléčení a uzdravení.
 
Proroctví - Hle, můj služebník bude mít úspěch - nám dává naději a posiluje naše srdce, a přestože jsme klesly hluboko, a byli jsme ve formě zajetí přitlačeni k zemi, tento příslib naděje nám nabízí budoucnost.
 
Skrz milost Pána budeme pozvednuti a vyvýšeni.
V době naší obnovy se stanou pohanské národy spolu se svými vládci svědky osvobození Izraele a jeho vyvýšení do nejvznešenějšího postavení, budou velmi překvapeny neboť dříve, v době našeho vyhnanství, nás národy země pouze ponižovaly a urážely, v té době ale budou udiveny nad zlepšením našich podmínek a budou říkat jeden druhému -
 
Nyní je jasné, že jsme všichni bloudili jako stádo bez pastýře, každý z nás se dal vlastní cestou; naši otcové zdědili klam a marnost, z čehož není žádný zisk; Boží Zákon a pravá víra nepatří jinému národu na světě, patří pouze Lidu Izraele.
 
Utrpení a rány, kterým čelili Izraelité v době jejich zajetí, na ně byly seslány pro jejich hříchy, to my jsme zavinili své problémy a byli jsme potrestáni díky velikosti našich nepravostí.
 
Nemoci a bolesti, které měly přijít na nás, přišly na ně, aby tak odčinili své hříchy; byli našimi služebníky, přimlouvali se za naší prosperitu a úspěchy našich království - nyní vše vidíme jinak - vzhledem k velikosti jejich hříchu, za to, že způsobili smrt našeho mesiáše, který je naším bohem, bylo na ně sesláno neštěstí.
Tak daleko jdou slova jinověrců.
 
Je potřeba zmínit, že jinověrci nejsou odpovědní za svá přestoupení stejným způsobem, jako ti, jimž byla odhalena Boží vůle.
Pouze v případě, když jejich nepravosti překročí únosnou mez, když utiskují pravověrné Izraelity, když se jejich ohavnosti blíží těm v Sodomě a Gomoře - teprve pak je navštíví Všemohoucí a zničí je za jejich nepravosti, neboť i když umožní utrpení a pronásledování Izraele, nedovolí jeho úplný zánik.
 
Tato shovívavost vůči nám je popsána v knize Jeremiáš ve verši 30:11 -
 
Já budu s tebou, je výrok Věčného, a zachráním tě. Učiním konec všem pronárodům, mezi něž jsem tě rozprášil, ale s tebou neskončím docela. Potrestám tě ovšem podle práva, bez trestu tě neponechám.
 
Podobně se vyjadřuje Amos ve verši 3:2 -
 
Pouze k vám jsem se znal ze všech čeledí země, a proto vás ztrestám za všechny vaše nepravosti.
 
A v knize Přísloví verši 3:12 najdeme -
 
Vždyť Věčný domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
 
Potrestání Izraele není pouze pro jeho dobro, ale i pro dobro ostatních národů.
Proto Izajáš prorokuje ve verši 14:1 o obnově Izraele -
 
Věčný se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i cizinec a připojí se k domu Jákobovu.
 
Je obecně známo, že Izrael je vyvoleným lidem jak se o tom zmiňuje Druhá kniha Mojžíšova verš 19:5 -
 
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
 
To vše směřuje k poznání, že Všemohoucí odhalil Svůj Zákon Izraeli proto, aby se naučil chodit po správných cestách a aby vykonával spravedlivé skutky.
S tímto cenným darem získal Izrael vznešené poslání, měl se stát užitečným pro jiné národy - Jeho milosrdenství se vztahuje na všechna stvoření.
 
Roli Izraele v Božím záměru najdeme popsánu v Druhé knize Mojžíšově ve verši 19:6 -
 
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.
 
Podobně se vyjadřuje Izajáš ve verši 61:6 -
 
Vy pak budete nazýváni Věčného kněží, bude se vám říkat Sluhové našeho Boha. Budete užívat bohatství pronárodů a honosit se jejich slávou.
 
V mnoha částech Písma Svatého je Izraelité označováni jako kněží, povinností této třídy je vštěpovat náboženské zásady, učit Jákoba soudit a učit Izrael Zákonu.
 
Proto je naším posláním vyučovat Zákonu Živého Boha jinověrce, mezi nimiž jsme rozptýleni, jak nám říká Žalm 96 ve verši 3 - vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
 
Veškerá budoucí požehnání jinověrců budou pocházet z Izraele, jak byli ujištěni naši praotcové, například v První knize Mojžíšově ve verši 12:3 -
 
Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.
 
A ve verši 28:14 -
 
Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země.
 
Dalším svědectvím, které potvrzuje, že Všemohoucí ve své laskavosti vyvolil Izrael, a že Izrael stanovil jako Svůj podíl a Své dědictví, je verš 4 Žalmu 135 -
 
Věčný si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
 
A také v Páté knize Mojžíšově ve verši 32:9 -
 
Věčného podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob.
 
Dostali jsme tedy Zákon, abychom mohli učit jiné národy cestám Boha.
Když jde průvodce po správné cestě, ti kteří jdou s ním, se bezpečně dostanou k cíli cesty, zatímco opozdilci nepochybně cíl cesty nenajdou.
 
Proto musí být ti, kteří chtějí dorazit k cíli držet svých průvodců, jak je popsáno v proroctví Zachariáše ve verši 8:23 -
 
Toto praví Věčný zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.
 
Požehnání Izraele budu sdílet ti, kdo se přidají k Izraeli tak jako Jitro (a jeho potomci, kteří se usadili v Palestině), budou sdílet blahobyt našeho lidu, tak jak to slíbil Jitrovi Mojžíš ve Čtvrté knize Mojžíšově ve verši 10:32 -  
 
Když půjdeš spolu s námi a dostaví se to dobro, které nám chce Věčný prokázat, prokážeme dobro i my tobě.
 
A v knize Jeremiáš ve verši 35:19 najdeme důkaz, že slib daný Mojžíšem byl naplněn.
 
Prorok říká -
 
Z rodu Jónadaba, syna Rekábova, nebude vyhlazen ten, kdo by stál v mých službách po všechny dny.
 
Slovo stál, znamená - vydržel, vytrval, to odpovídá užití slova ve verši 66:22 knihy Izajáš  -
Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Věčného, tak nepohnutelně bude stát vaše potomstvo a vaše jméno.

Když se znovu vrátíme ke knize Izajáš kapitole 53, musíme si všimnout, že v době obnovy stoupenci Izraele uniknou bez zranění všem útrapám, které budou provázet putující cizince.

Židé budou jako bojovníci, kteří jsou nejvíce vystaveni hrozícímu nebezpečí, přesto po porážce nepřátel, budou mít ti, kdo stáli za nimi, stejný podíl na kořisti, a to i přesto, že nebyli vystaveni stejnému nebezpečí.
Proto říká obrazně Izajáš ve verši 53:5 -
 
Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho modřinami jsme uzdraveni.
 
Prorok se stejným způsobem zmiňuje ve verši 53:12 o kořisti, kterou získají přední voje Boží armády Izraelitů, řka -
 
Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
 
Z předchozích, stejně jako z následujících veršů, má čtenář možnost usoudit, že inspirované spisy pojednávají pouze o neštěstích, která Izrael přetrpí v zajetí, a že bude odškodněn po vysvobození ze zajetí.
Například kniha Izajáš verš 52:1 -
 
Probuď se, probuď, oděj se silou, Sijóne, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté, neboť už nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý.
 
Po tomto verši následují slova verše 52:12 -
 
Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Věčný půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod.
 
Pak následuje verš 52:13 -
 
Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
 
Kapitola 54 začíná slovy -
 
Plesej, neplodná, která jsi nerodila.
 
Také verše, které následují, ukazují na konečné vykoupení Izraele.
Všechny tyto Boží sliby úzce souvisí s následujícím laskavým ujištěním.
 
Kniha Izajáš verš 51:22 -
 
Toto praví tvůj Panovník Věčný, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít.
 
Stejně zní i následující příslib - nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý.
 
A také slib obsažený ve verších 54:9-10 -
 
Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Věčný, tvůj slitovník.
 
Poté co jsme zasadili proroctví o obnově Izraele do obecné roviny, budeme zkoumat jednotlivá vyjádření podrobněji.
 
Kniha Izajáš 52:13 -

Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.

Slovo jaskíl  יַשְׂכִּיל znamená - bude mít úspěch, a tento výraz můžeme najít znova v První knize Samuelově ve verši 18:14 - Na všech výpravách měl David úspěch מַשְׂכִּילmaskílVěčný byl s ním.

Můj služebník bude mít úspěch - se vztahuje k období, kdy Izrael opustí země svého zajetí, a bude vyvýšen na nejvyšší úroveň blaženosti.
 
Kniha Izajáš verš 52:14 -
 
Jak mnozí byli udiveni tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.
 
Slovo udiveni, zde vyjadřuje pocit překvapení, a je ve stejném smyslu použito v knize Ezechiel verš 28:19 -
 
Všude mezi lidmi, kde tě znají, jsou tebou udiveni.
 
Údiv pociťují ti, kteří si uvědomí hluboké ponížení Izraele, délku jeho zajetí, ti kteří řeknou ostatním -
 
Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.
 
A skutečně mezi jinověrci se užívá rčení - Vypadá bídně jako Žid - které vyjadřuje žalostný vzhled.
 
Kniha Izajáš verš 52:15 -
 
Avšak on poleká mnohé pronárody, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
 
Prorok Izajáš chtěl sdělit, že stejně jako byli jinověrci v minulosti překvapeni hlubokým ponížením, které na nás bylo uvaleno, tak budou v budoucnu udiveni nad velikostí poct, které nám budou uděleny; a budou říkat jeden druhému: Kdo uvěří naší zprávě?
Králové zůstanou oněmělí.
 
Sloveso יִקְפְּצוּ jikepecú znamená - musí držet (svá ústa) zavřená nebo zakrytá, podobně je sloveso užito v knize Job ve verši 5:16 - ale podlost musí zavřít קָפְצָה ústa.
 
Výše uvedené proroctví potvrzuje i prorok Micheáš ve verši 7:16 - Spatří to pronárody a zastydí přes všechno své siláctví. Přiloží ruku na ústa, uši jim ohluchnou - když si uvědomí velikost našich poct, které překonají veškeré popisy a předpovědi, tak jak se o tom zmiňuje kniha Izajáš verš 53:1 - Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Věčného?
 
Toto bude řečeno jinověrci po spatření prosperity Izraele:
 
My (zvolají), my jsme nevěřili tomu, co jsme se doslechly od proroků, a nyní vidíme na vlastní oči, že bylo vykonáno mnohem více, než jsme slyšeli; neboť jak by nás mohlo napadnout, že všemocnost Všemohoucího bude demonstrována na těchto bezvýznamných lidech?
 
Kniha Izajáš verš 53:2 -
 
Vyrostl před ním jako stromek, jak kořen z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
 
Smyslem tohoto verše je, že jinověrci uznají, že vyvýšení Izraele je stejně nadpřirozené, jako když stromek vyroste ve vyprahlé zemi.
Jak jsme mohli předpokládat, že vydrží (Izrael) břímě, která na něj byla uvalena, v době kdy sténal pod jhem zajetí? Když jsme viděli jeho zesláblé tělo a když jsme viděli, jak klopýtá na cestě jako slepý, tak jsme mu nezáviděli jeho úděl, naopak jsme ho hanili a zavrhovali ho.
 
Jak se dočteme v knize Izajáš ve verši 53:3 -
 
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
 
Jak jsme mohli my jinověrci závidět Židům jejich úděl, když byli těmi nejopovrhovanějšími z lidí; kdo by na sebe vzal všechna trápení a všechny problémy jejich vyhnanství, která mohou být přirovnávána s bolestmi a nemocemi?
Pro jeho mimořádnou méněcennost a ponížení jsme jím pohrdali, skrývali jsme před ním svou tvář, nebyli jsme ochotni ho vnímat.
 
Verš 53:4 knihy Izajáš říká -
 
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
 
To znamená, že jinověrci poté co na vlastní oči uvidí, že na straně Židů je pravda budou nuceni říct:
Všichni jsme bloudili jako ovce, utrpení a pronásledování během zajetí nebylo důsledkem jeho neřestí, a i když věříme, že byl potrestán za svou vzpouru proti Bohu, (Žid) trpěl díky prohřeškům jinověrců.
 
A kniha Izajáš verš 53:5 říká -
 
Jenže on byl sužován pro naše prohřešky, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho modřinami jsme uzdraveni.
Slovo מְחֹלָל mecholál sužován je odvozeno od slova חִיל chíl - (porodní bolest).
 
Výraz - trestání snášel pro náš pokoj, naznačuje, že život představuje změny a nestálost, žádný požitek není úplný a dokonalý; neexistuje mír bez boje; neexistuje klid bez příměsi sváru a neshody, neexistuje radost a potěšení bez smutku a výčitek.
Všechny radosti a potěšení se mísí se zlem.
Proto jinověrci jasně uvidí, že - trestání snášel pro náš pokoj - což znamená, že jinověrci dosáhli pokoje, ale jen díky útrapám Židů.
Žid během svého vyhnanství utržil rány a zranění, zatímco jinověrci získali uzdravení a obnovu, blahobyt a moc.
Slovo נִרְפָּא nirepá uzdraveni, je užito v podobném smyslu v Druhé knize Mojžíšově ve verši 15:26 -
 
Neboť já jsem Věčný, já tě uzdravuji (rofeechá).
 
Tato věta je souladu s předcházejícími slovy - nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt.
 
Slovo וּבַחֲבֻרָתוֹ uvachavurátó znamená - a jeho modřinami.
Díky vynechání znaménka dageš v druhé souhlásce, bylo slovo někdy vykládáno jako - v jeho společnosti.
Tito vykladači přirovnávali užití tohoto slova k užití ve verši 4:17 v knize Ozeáš חֲבוּר עֲצַבִּים אֶפְרָיִם  - Spolčencem model se stal Efrajim.
 
V takovém případě by se mohlo zdát, že se jinověrci modlí k Bohu spolu s Židy, a že Všemohoucí naslouchá jejich prosbám a seslal jim úlevu od jejich utrpení.
A jak je psáno v knize Izajáš ve verši 53:6 -
 
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Věčný postihl pro nepravost nás všech.
 
To znamená, že jinověrci uznají své viny tím, že uznají, že Bůh je výhradně s Izraelem, a že oni (jinověrci) bloudili jako stádo bez pastýře, každý z nich po své vlastní cestě a každý národ uctíval svou modlu, ale v té době řeknou - teď už víme, že naše modly nejsou žádní bohové.
 
Důkaz můžeme najít v knize Jeremiáš ve verších 16:19-20 - k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země a řeknou: Jistě naši otcové v dědictví obdrželi klam, přelud, který k užitku jim nebyl. Může si člověk udělat bohy? Žádní bohové to nejsou.
 
Jinověrci budou pokračovat ve svém sebeobviňování:
Zasloužili jsme si nejpřísnější trest, ale Pán uvrhl trest určený nám na Izrael. On (Izrael) doposud konal v našem zájmu a nesl naše jho a naše soužení, od teď budeme dobrovolně a s radostí konat pro něj, a budeme mu podléhat.
 
Proto Izajáš ve verši 61:5 říká -
 
Stanou zde cizáci a budou vám pást ovce, synové ciziny budou vašimi rolníky a vinaři.
 
Podobně se vyjadřuje prorok ve verši 49:23 -
 
Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. I poznáš, že já jsem Věčný, že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději ve mne.
 
Verš 53:7 knihy Izajáš -
 
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
 
Jinověrci budou říkat:
Zatímco byl tento lid v našem zajetí, vymáhali jsme od něj pod různými záminkami a na základě falešných obvinění poplatky.
Způsobovali jsme mu tělesné utrpení, on byl ale trpělivý a pokorný, mlčel a byl klidný jako beránek vedený na porážku, jako bezbranná ovce vedená ke střihači.

Tento stav Izraele je inspirací pro verš 12 Žalmu 44 - Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.

Podobné přirovnání najdeme ve verši 50:17 v knize Jeremiáš - Izrael je zaplašená ovce, zahnali jej lvi. Nejdřív jej požíral král asyrský a teď nakonec jeho kosti hryže Nebúkadnesar, král babylónský.
A v knize Izajáš ve verši 53:8 - Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
 
To znamená, že v té době Izrael unikne nesnesitelnému útlaku, kterému byl vystaven v době vyhnanství, a bude zřejmé, že žádný lidský jazyk nebude schopen dostatečně popsat utrpení Izraele, které musel snášet, a jejich neochvějnou víru v Jediného Boha.
V té době si jinověrci uvědomí, že utrpení, která postihla Židy, byla způsobena spíše zkažeností pronásledovatelů, než prohřešky obětí.
Po slově nevěrnost následuje výraz mého lidu, pro který na sebe každý národ převezme část zhouby, které byl Izrael vystaven.
 
Verš 53:9 knihy Izajáš - Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
 
To znamená, že se Izraelité dobrovolně vystavovali mučednictví na počest svého náboženství, jak to potvrzuje výše uvedený verš, zmínku najedeme i ve verši 23 Žalmu 44 - Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití - neboť jsme byli opakovaně napadáni falešnými obviněními, skrze která se na nás chtěli uvalit trest.
 
Ve všech těchto případech nebyla viníkem utlačovaná strana, a jinověrci se cítili být rozlíceni, neboť Izraelité se nepřizpůsobili jejich nepodloženým dogmatům a neměli ve svých ústech lstivý jazyk.
 
Proto i když Izraelité v případě ohrožení života uznají svými ústy nějaké nepodložené dogma, jejich srdce musí toto dogma zcela odmítnout.
A jak je psáno ve verši 53:10 knihy Izajáš -
 
Ale Věčného vůlí bylo pokořit ho, aby položil svou duši jako oběť. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a radost z Věčného bude vzkvétat v rukou.
 
To znamená, že poté co se Izrael bude pevně držet Božího Zákona, a umírat při náboženském pronásledování, jinověrci již nevuidí jiný objekt pronásledování a trestu, kromě toho, kterého Všemohoucí potrestá, aby jej pokořil, a umožnil mu podrobit se.
Proto budou sdílet hrob s Izraelity a uvidí jejich velmi početné sémě.
Tento nepřímý způsob vyjádření nadbytku a velikosti se objevuje také ve Čtvrté knize Mojžíšově ve verši 13:32 - jsou muži obrovité postavy, v tomto verši najdeme termín אַנְשֵׁי מִדּוֹת muži obrovité postavy.
I další proroci dosvědčují budoucí vyvýšení Izraele.
Například Zachariáš ve verši 10:8 -
 
Hvízdnu na ně a shromáždím je, protože jsem je vykoupil, bude jich zase mnoho, jako jich bylo kdysi.
 
Ve stejné kapitole ve verši 10:10 prorok Zachariáš předpovídá -
 
Přivedu je zpět z egyptské země, shromáždím je z Asýrie a uvedu je do země gileádské a libanónské, ani jim nebude stačit místo.
 
Stejné téma se objevuje ve verši 36:37 v proroctví Ezechielově -
 
Toto praví Panovník Věčný: Opět budu izraelskému domu odpovídat na dotazy a prokážu jim toto: Rozmnožím lidi jako ovce.
 
Slova bude dlouho živ, odpovídají slovům ve verši 65:22 v knize Izajáš -
 
Dny mého lidu budou jako dny stromu.
 
Zachariáš říká ve verši 8:4 -
 
Opět budou sedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny, každý s holí v ruce pro vysoké stáří.

Poté co nás Všemohoucí v době našeho zajetí pokořil, nám v době naší obnovy prokázal dobrodiní a zvýšil náš počet.

To potvrzuje verš 30:5 v Páté knize Mojžíšově -
 
Věčný, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce.
 
Tak daleko jdou slova, která nás informují o obnově Izraele.
 
Předposlední verš kapitoly (Izajáš 53:11) obsahuje příslib Všemohoucího -
 
Z námahy své duše uvidí výsledek. Svým věděním můj spravedlivý služebník vykoná mnoho spravedlnosti; a vezme na sebe jejich nepravosti.
 
Slova svým věděním jsou vysvětlena ve verši 31:34 v knize Jeremiáš -
 
Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich.
 
Slova a vezme na sebe jejich nepravosti, znamenají, že by Izrael měl předat jinověrcům své znalosti o spravedlnosti.
 
Toto téma řeší i verš 4:2 v knize Micheáš -  
 
Mnohé pronárody půjdou a budou se pobízet: Pojďte, vystupme na Věčného horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Věčného z Jeruzaléma.
 
Proto Izrael, služebník Všemohoucího musí pomoci své spravedlnosti odstranit hříšnost ze středu jinověrců, a pomocí spravedlivého míru a štěstí bude kralovat lidstvu, jak se dozvíme ve verši 53:12 v knize Izajáš -
 
Proto mu dám podíl mezi velkými a s mocnými se bude dělit o kořist za to, že obětoval svůj život a byl počítán mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých a zastupoval hříšníky.
 
To znamená, že mu bude udělen podíl mezi největšími a nejváženějšími muži, kteří kdy žili na zemi, tzn. mezi patriarchy a svatými proroky.
 
Odměna bude spočívat v duchovní blaženosti, která značně předčí všechny tělesné požitky.
Překlad slova רַבִּים rabím velký, početný je vysvětlen ve verši 25:23 v První knize Mojžíšově, kde je užit tvar וְרַב verav -
 
Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu.
 
Izajášovo proroctví ale slibuje i pozemský blahobyt - a s mocnými se bude dělit o kořist.
 
Mocní jsou Góg a Magóg, a také národy které přitáhnou a vyhlásí válku Jeruzalému, a kteří budou zničeni náhlou smrtí.
 
Jak je psáno ve verši 38:22 v knize Ezechiel -
 
Vykonám nad ním soud morem a krví; spustím příval deště a kroupy jako kameny, oheň a síru na něho a na všechny jeho voje a na množství národů, které jsou s ním.
 
Izrael se pak bude podílet na kořisti a majetku, což bude odplatou za předchozí útlak a plenění Izraele.
 
Jak je psáno ve verši 14:14 v knize Zachariáš -
 
Nashromáždí se bohatství všech okolních pronárodů, zlato, stříbro a nesmírné množství oděvů.
 
Tak bude Izrael odškodněn za své tělesné a duchovní utrpení, jemuž byl vystaven v době vyhnanství.
 
V této době bude život vykoupen životem a majetek bude vykoupen majetkem.
To vyjadřují slova - za to, že obětoval (vylil) svůj život.
 
Sloveso הֶעֱרָה heerá obětoval, vylil je synonymem slova užitého ve verši 24:20 v První knize Mojžíšově - Rychle vylila vodu ze svého džbánu.
 
Zastupoval hříšníky - je obdobou věty - byl mu dán hrob se svévolníky.
 
To znamená, že jinověrci zacházeli s Izraelem jako hříšným a bezbožným, proto bude nyní Izraeli uděleno požehnání určené pro čestné a Boha-bojné lidi, a pro ty kdo ctí Jeho Jméno, jako například svatí praotcové a proroci našeho lidu.
 
On nesl hřích mnohých - znamená, že nebude osvobozen pouze od zla páchaného jinověrci, ale díky své zbožnosti ponese jejich hříchy a bude trpět pro jejich nepravost.
Zároveň se bude modlit za ty národy, které ho utlačovaly, a bude prosit Všemohoucího, aby udělil hojnost královstvím jinověrců.
 
Jak je psáno 29:7 v knize Jeremiáš -
 
Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Věčnému.
 
Ve stejně shovívavém duchu nás naši učenci nabádají -
 
Modlete se za prosperitu své rodné země.
 
Naše modlitby k Všemohoucímu jsou důkazem podřízení se tomuto předpisu.
 
Modlíme se za dlouhý život a štěstí našich jinověreckých vládců, pronášíme modlitby, které dokazují náš zájem o blaho jiných národů; modlíme se za úrodnost jejich zemí a za dostatek potravy potřebné pro jejich výživu.